Z veteránského tréninkového deníku
Už zase závodíme.
Konečně rozběhla závodní sezona, přerušená od 9. března.
V této soutěžní karanténě jsem si v absťáku po závodních startech zaběhl dvakrát sólo závod pořádaný Náchodským běžeckým klubem.
Kluci z BKN vždy v terénu vyznačili trat, mapu nasdíleli na FCB a zájemce si mohl střihnou svůj osobní závod. Výsledek pak prostřednictvím běžecké apky zaslat a po týdnu se zveřejnilo pořadí.
Takto sólo jsem si 2. května střihnul pětku na Kramolně a o týden později 10. května pak i náročnou kopcovitou pětku nad Bělovsem. Adrenalin tam trošku byl, ale není to jako ostrý závod.
Ten první opravdový závod přišel po 10 týdnech přerušené sezony v neděli 17. května, kdy SKI Police nad Metují, jako první odvážný pořadatel v našem regionu uspořádal 41. ročník běhu sídlištěm.
V dospělé kategorii se běžela trať v délce 3 kilometry. V ostrých zatáčkách a dvou výbězích se běžela dvě kola. Chtěl jsem dostat čas pod 12 minut. Podařilo se mi držet nejprve ve skupince a v závěru posledního kola se trhnout. Výsledných 11:48 je splnění cíl a pěkný start do sezony.
V sobotu 23. května 2020 jsme se s Ivo Ruferem konečně mohli zúčastnit prvního mítinku na dráze. Po dlouhé pauze od 7. března se opět závodilo a to v Litomyšli . Ivoš si dal kouli a mě čekal běh na 300 a 1000 metrů.
Na třístovce jsem se konečně dostal pod 46 a zapsal nový osobák 45,62. Po zhruba půl hodince byl start na 1000 metrů. Hned po startu jsem se zařadil za soupeře ze Svitav který běhá o dvě třídy lépe a chtěl jsem se ho co nejdéle udržet. Ovšem na dvoustovce za 37 když na něho trenér křičel, že běží moc rychle jsem poznal, že dělá jen tahouna kolegovi, který chce jít asi na 3:30. Takže jsem musel dát sám. V sólo běhu jsem dával dvoustovky za 40-40-39-38. Výsledných 3:13,64 bylo na kilák zklamání, ale myslím že bych v tomhle tempu ještě pětistovku zvládl, nebo na ní 7 vteřin nepoztrácel, což je pro mě dobrá naděje na 1500 za 5.
V pondělí 1. června se již naplno rozběhla atletická sezona sérií mítinků "Spolu na startu".
S tréninkovou skupinou Jiřího Vondřejce jsme se zúčastnili domácího mítinku na pardubické Dukle.
Po kilometru před týdnem v Litomyšli jsem si nyní vyzkoušel půlku. Doufal jsem, že budu konečně s někým běžet v kontaktu a plán byl zvládnout první kolo za 70 a pak přežít druhé a doufal jsem v čas 2:25.
Bohužel jsem si v nepříjemném větru střihl opět sólo závod. Na vedoucí skupinku jsem neměl. První kolo jsem zvládl v plánu 70 vteřin a pak začal ztrácet. Místo 18 na stovku jsem dával 22, 19, 19, ale poslední jsem vytáhl na 16. To už ale stačilo jen na konečných 2:26,19.
Takže bez spokojenosti a příště musím lépe.
Na závěr pardubického mítinku jsem si vyzkoušel ještě dvoustovku. Nejsem žádný sprinter, ale i když mě soupeři přejeli hned pár metrů za bloky zapsal jsem 28,77, což je můj druhý nejlepší venkovní čas. Rychleji jsem běžel jen v roce 2017 za 28,40.
Po osobáku před týdnem z Litomyšle na 300 metrů to bylo po nevydařené půlce příjemné překvapení.
Ve středu 10. června jsem se zúčastnil oddílových závodů v Ústí nad Orlicí, kde byl na programu závod na kilometr.
Přihlásilo se nás celkem 15 a konečně byla šance běžet závod se soupeři a ne celé sám jak letos v Jablonci a Litomyšli.
Za mírného deště, ale bez větru jsem se snažil držet soupeřů a první pětistovku zvládl za 93. V závěrečné dvoustovce jsem už podle hodinek viděl, že držím stovky okolo 18 až 19 a že by to konečně mohlo dopadnout pod tři deset. Byla ještě síla přejít před jednoho soupeře a zrychlit poslední stovku na 17. Navíc poprvé za dlouhou dobu jsem v druhé polovině závodu moc netratil a dal jsem ji jen o dvě vteřinky pomaleji za 95.
Výsledných 3:07,9 je lepší výsledek než jaký jsem čekal a je to zlepšený osobák z roku 2017 o téměř 3 vteřinky.
Příjemné bylo také setkání s Bronislavem Khýrem, který v hladovce po soutěžích přijel 100 kiláků, odběhl kilák a zase odjel 100 kiláků.
No co bychom my „Athletics Masters 35+“ pro závod neudělali
V neděli 14. června jsem se zúčastnil Krajského kola družstev mužů Libereckého kraje, které se konalo v Jičíně. Poprvé v letošní sezoně jsem si vyzkoušel patnáctistovku. Po úterním vydařeném kilometru v Ústí nad Orlicí, jsem věřil, že bych se mohl přiblížit zpět k pěti minutám.
Překvapilo mě, jak málo závodníků se úvodního kola zúčastnilo. Přihlášených nás bylo 8 na start se nakonec postavilo jen 5 běžců. Hned po startu jsem se dostal do čela skupinky a tak to zůstalo bohužel celé tři kola. Jeden se soupeřů sice běžel téměř vedle mě ve druhé dráze, ale podřizoval se mému tempu. Běžel o body a tak nepotřeboval tahat. První pětistovku jsme dali za 100 a to už jsem potřeboval aby šel někdo víc dopředu, pomohl s tempem, abych se za někoho zavěsil. Ale nikdo se k ničemu neměl a druhou pětistovku jsme dali za 104. Za kilometrem jeden ze soupeřů konečně nastoupil, ale zařadil forsáž a nepořídil jsem se udržet. I tak tempo ale stouplo a už jsem počítal s časem na 5:04. 250 metrů před cílem nastoupil Michal Preisler a za ním se mi už podařilo vyvést. Na dvoustovce už hodinky pípal ztrátu na 5 minut jen dvě vteřinky, na stovce vteřinku, tak jsem to ještě v cílové rovince vyzkoušel a ono to dopadlo za 4:59,61. Následně jsem ještě zaběhl dvoustovku, kde jsem měl štěstí na srovnatelného soupeře a společně jsme se přetahovali po celou distanci. Zapsal jsem 28,76 což je můj druhý nejlepší čas na venkovním hřišti.
Takže dnes v cíli obrovská radost. Po 17 měsících, kdy jsem naposledy v Chorvatsku na mezistátku běžel pod 5 jsem zpět. A to si myslím, že pokud natrefím na rychlejší a početně obsazenější závod dalo by se jít s časem ještě dolu. Uvidíme, do konce jarní části sezony máme ještě 3 týdny. Zatím se daří a forma je. Od poloviny prosince mám poctivě odtrénované všechny jednotky, které mi Jirka Vondřejc předepsal. Celkem 26 týdnů po 5 jednotkách to je zhruba na 130 tréninků.
Ale za to, že vše takto zvládám má velkou zásluhu branec po několika kolenech (ani se v nich vlastně nevyznám) fyzioterapeut jednoho českého repre teamu Matěj, který mě servisuje nohy a můžu tak běhat. Od srpna 2018 do léta 2019 kdy jsem stále řešil achilovku, začínal trénovat a zase pro bolesti přestával, neustále se střídal u doktorů a kupoval tuny ibalginových a jiných mastí přišel a problém vyřešil.
Takže Matěji i takto moc děkuji.
